Hl.strana - Maturitní otázky - Referáty (Moje referáty) - Plesy (Tipy,Firmy) - Vysoké školy - Kurzy - !SHOP!

Jak přežít dospívání svých dětí (sex, drogy a rokenrol) - Sheila Dainowová

Info - Tisknout - Poslat(@) - Stáhnout - Uložit->Moje referáty - Přidat referát

Kdo bude vítěz letos?  NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
 Nejlepší: Tablo - Školní časopis na webu - Školní webové stránky - Třídní stránky - Profesorské stránky

Sheila Dainowová - "Jak přežít dospívání svých dětí"


Celá publikace je pojata, jako příručka pro rodiče dospívajících „dětí“. Chtěla bych se zaměřit na 9. kapitolu „Sex, drogy a rokenrol“, protože si myslím, že je to kapitola, které mohu ze svého pohledu nejlépe porozumět.

Sex, drogy a rokenrol
Kapitola je rozdělena do čtyř částí. První se věnuje otázce sexu, druhá psychologickým problémům, třetí závislosti a čtvrtá potížím se zákonem. Ve všech částech je problém dopodrobna, ne však zbytečně moc, rozebrán a každá část je zakončena praktickými radami i příklady ze života.

Část první - sex
Jen samotné slovo sex vyvolá u většiny rodičů smíšené pocity a rozpačitost. Proč zrovna oni by měli svým potomkům osvětlovat taje vzniku života? Protože právě oni jsou jim nebližší. Není ovšem o nic horší, když dospívající jedinec čerpá nové poznatky z jiného důvěryhodného zdroje. Autorka zejména poukazuje na návštěvu ochotného obvodního lékaře, který ve volné chvíli jistě dítěti rád vyloží všechny složitosti jeho nadcházejícího nebo právě probíhajícího dospívání. Není to však zdaleka jediná možnost. Další způsob osvěty v sexuální výchově je konzultace přímo s odborníkem přes tuto tématiku (gynekolog, výchovný poradce…) Většina dospívajících ale stále nejvíce informací získává z časopisů a od svých vrstevníků. Ty však nejsou příliš objektivní a neodpovídají vždy realitě. Mladý člověk je tedy ze všech stran bombardován různými polopravdami a nepravdami. Hlavně z tohoto důvodu se snaží autorka povzbudit rodiče k diskusi s jejich dětmi. Nabízí také cvičení v podobě několika témat, které má rodičům pomoci utřídit si pocity a názory (viz níže). Cvičení se také podbízí jako základ pro samotnou debatu s dítětem.
Cvičení:
Doplňte tyto tři věty.
1) O tématu si myslím, že...........................
2) Ve vztahu k tématu pociťuji, že.............
3) O tématu znám tyto skutečnosti............
(témata: promiskuita, pohlavní styk před manželstvím, nechtěné těhotenství, potrat, dvojí morálka pro ženy a muže,homosexualita, antikoncepce… )

Co dělat, když dítě začne předčasně se sexuálním životem? Promiskuita může mít za následek okamžité i dlouhodobé citové poškození, její příčiny jsou však odlišné u dívek a u chlapců. Psychiatři soudí že promiskuita u mladých děvčat je „voláním o pomoc“ a pokud už k ní dojde může dívky uvádět do duševních zmatků a v mezních případech je může až strhávat do depresí. Kdežto u chlapců je tentýž jev spojován s potřebou dokazovat svému okolí, že z těch „malých chlapečků“jsou už „opravdoví chlapy“.
Jediné co asi navždy zůstane problémem je, jak mají rodiče rozeznat že jejich dítko již započalo se svým sexuálním životem.

V každém případě by se měl rodič pokusit pochopit názory svého dospívajícího oponenta, budou-li odlišné a nezapomínat, že i jeho „dítko“ má právo na vlastní názor. Úkolem dospělého je tedy poskytnout mladistvému co nejvíce faktických informací a vést ho k zodpovědnosti v oblasti sexu.
Bohužel se v tento moment můj a autorčin názor mírně rozcházejí. Podle mě by totiž měli rodiče ctít nejen právo na vlastní názor dospívajícího, ale i určité právo na jeho soukromí. Přece jen už to není ten prvňáček, kterého celého ustrašeného vedli před několika lety poprvé do školy. Je to o něco větší a o něco méně ustrašený člověk hledající své místo ve společnosti, tak ho tak prosím i berte.


Část druhá - psychologické problémy
Dospívání je období velkých změn. Jak fyzických, tak psychických. Znáte to, děvčátkům se začne říkat slečny, najednou mají chlapci a dívky oddělenou tělesnou výchovu, kluci si z ničeho nic uvědomí, že holky jsou poněkud odlišná stvoření než oni a naopak a vše to završí první lásky a první zklamání.
V tomto období se však mohou vyvinout i různé psychologické poruchy, ať už dočasné nebo trvalé. Kniha nabízí výčet některých nejčastějších a nejznámějších psychologických poruch…

Deprese
U dospívající mládeže je celkem normální náladovost, a tak je opět velmi těžké rozeznat příznaky opravdové deprese. Kniha nabízí dvě výpovědi, kde dospívající lidé popisují, jak prožívali deprese.

Jiřina: „Měla jsem jen samé negativní myšlenky. Při pomyšlení na sebe jsem se nenáviděla; při pomyšlení na druhé jsem nenáviděla je.Nikdo mě nesměl s ničím otravovat, protože mi všechno připadalo nesmyslné. Nesnesla jsem být mezi lidmi a nenáviděla jsem samotu. Stále dokola mě napadaly stejné myšlenky. Věděla jsem , že se mi lidé snaží pomoct, ale prostě mi lezli na nervy; věděla jsem že se chovám nemožně, ale nedokázala jsem se přemoct.“
Aleš: „Nebyl jsem nijak zvlášť naštvaný nebo smutný. Necítil jsem nic; nic mě nedokázalo nadchnout. Život byl nudný a šedivý a já byl pořád unavený. Všechno by mě stálo moc sil a já sem neviděl důvod, proč bych se měl o cokoliv snažit. Nedařilo se mi navázat kontakt s druhými lidmi; i když semnou mluvili, zdálo se mi, že jsou v nějakém úplně jiném světě.“

Vraťme se k příčinám deprese. „Někdy má tento stav zjevnou příčinu, jindy se žádná zřetelná souvislost s vnější příčinou najít nedá. Jako kdyby deprese pramenila z nitra člověka“ říká doslova autorka. Důvody vzniku deprese tedy mohou být fyzické (špatné stravování, vrozené dispozice, určité nemoci, změny v hormonální hladině…) i psychické (nedostatek denního světla v zimních měsících, těžká ztráta či smrt někoho blízkého a neuvolněný zármutek, potlačovaný hněv, zkušenosti z raného dětství). Pokud se jedná o zmíněné úmrtí nebo odchod blízké osoby, vyrovnává se s tímto faktem každý člověk individuálně. Někteří smutkem, hněvem, jiní pocitem viny, strachem. To lze považovat za přirozenou reakci. Jsou ovšem tací, kteří se nedokážou se smrtí vyrovnat; ti se pak mohou ocitnout ve stavu chronické deprese. Nebo pokud člověk potlačuje svůj hněv, který je také naprosto přirozenou reakcí, může se nakonec vše obrátit proti němu.
A co deprese způsobuje? Zoufalství, beznaděj, bezmoc, pocit viny, sebeobviňování, stud, prázdnotu, přesvědčení, že jste všem lhostejní, bezmocnost, podřadnost, neustálé neukojené touhy, přemrštěné nároky, popudlivost, netrpělivost, apatičnost, netečnost, uzavřenost, ztráta chudnuti k jídlu nebo přejídání, kouření, opíjení se, poruchy spánku…. To vše deprese dokáže vyvolat v člověku.
Na závěr pár rad pro rodiče:
-fráze typu: „stejně si za to můžeš sám“ vašemu dítěti nijak nepomůžou, právě naopak
-pokuste se dítě přimět ke spolupráci s odborníky (psycholog, výchovný poradce, poradna…)
-nedělejte příliš mnoho věcí za něj
-nezanedbávejte se, lidé v depresi dokážou ostatní strhnout s sebou
-ale hlavně, podporujte svoje dítě, chvalte ho a mějte ho rádi

Úzkost
Úzkost je stav, který vzniká nespotřebováním a tudíž nahromaděním energie a adrenalinu. Může za to reakce „útok/útěk“. Ale co to vlastně je? Je to reakce na hrozící nebezpečí. Svaly se ve stavu ohrožení napnou a připraví k akci, zrychlí se dýchání (aby tělo mělo dostatek kyslíku), srdce se rozbuší (aby dopravilo, dostatečné množství krve do svalů a do mozku), pocení chrání tělo před přehřátím, trávicí pochody se zpomalí, ale hlavně stoupne produkce hormonu adrenalinu, který povzbudí naše tělesné reakce. To vše tělo připravuje buď na „útok“ nebo na „útěk“… tedy reakce „útok/útěk“.
Pokud se tedy vytvořený adrenalin a energie nespotřebují v dostatečné míře, zůstává v naší mysli napětí a zvýšená duševní aktivita, což může vést až k samotné úzkosti.
Autorka radí rodičům aby se snažili vypátrat původ úzkosti u jejich dítěte. A pokud mu sami nedokáží pomoci (například relaxací), pak opět doporučuje zavést dítě k odborníkovi.


Schizofrenie
Schizofrenie, neboli rozdvojení osobnosti, má několik běžných symptomů: halucinace, bludy, poruchy myšlení ( přesvědčení že myšlenky schizofrenika jsou někým nebo něčím ovládány).
Pokud budete mít u svého dítěte (nebo u kohokoli jiného) podezření za tuto psychologickou poruchu, poraďte se s odborníkem, který vám vaši domněnku potvrdí nebo v lepším případě vyvrátí.


Poruchy příjmu potravy
Tato porucha je mnohem častější u děvčat než u chlapců a v dnešním trendovém světě plném vysokých štíhlých modelek se tomu ani nemůžeme divit. Můžeme jí rozdělit na dvě částí: mentální anorexie a bulimie.
Typickým projeven anorexie je drastická dieta. Dítě většinou omezí příjem potravy a pro odstranění toho co už požil použije projímadlo nebo ji vyvrátí. Drastická ztráta váhy, která může vést k poruchám menstruačního cyklu, frigiditě, ztrátě vlasů a energie, to vše jsou následky anorexie. Navíc včas „nepodchycené“ poruchy příjmu potravy mohou končit až smrtí!
Bulimik se od anorektika liší pouze tím , že se čas od času pustí do nekontrolovatelného přejídáno, ale posléze potravu ze svého těla „vypudí“ (projímadlo, zvracení). Tento zvyk se u něj často natolik upevní, že se postižený stane jeho otrokem.
Podle psychiatrů jsou poruchy příjmu potravy důsledkem snahy vyhnout se nezávislosti a dospělosti (nedostatečný tělesný růst, poruchy menstruace) nebo v jiných případech je bulimie a anorexie chápána jako moc (nad vlastním živote)
Při jakémkoli podezření opět vyhledejte odborníka nebo svépomocné skupiny


Sebevražda
Snad nejhorší možnost která může nastat. Důvody jsou různé: konflikt s rodiči, osamělost, rozbitý vztah s chlapcem či dívkou, zkoušky… Nezdařené pokusy o sebevraždu lze chápat jako „volání o pomoc“, způsob jak upoutat pozornost na sebe a na své zoufalství.
Vyhrožování sebevraždou nesmíte brát na lehkou váhu! Podle statistiky spáchají každý měsíc 3 lidé mladší 17-ti let sebevraždu. Jako první pomoc při podezření je nejlepším řešením kontaktovat linku důvěry.



Část třetí – Závislost
Drogy, asi nejvíce zmiňované téma v souvislosti s dospívající mládeží. Myslím si, že je natolik notoricky známé, že nebude vadit, pokud tuto část co nejvíce zestručním a vyzdvihnu ne tak často zmiňované skutečnosti.
S drogami se můžeme dnes setkat takřka všude (kluby, veřejná prostranství, koncerty, školy… ). Převážná část mladých lidí alespoň jednou okusila nějakou formu drogy. Některé to okamžitě odradilo, jiní setrvali u měkkých drog a je i malá část těch, kteří se stali závislými. Návykové látky lze rozdělit do svou skupin: legální (cigarety, alkohol, prášky na spaní…) a nelegální (všeobecně drogy).

Drogy
Dospívající se k užívání drog uchylují ze stejných důvodů jako dospělí: aby se snáze uvolnili, aby se vyrovnali se stresem, aby se cítili dobře, aby se zalíbili kamarádům, ze vzpoury, ze zvědavosti… Zjistit, že dítě bere drogy není vůbec jednoduché. Všechny „symptomy“ jsou totiž velice podobné normální pubertě (náladovost, nezájem, zhoršení prospěchu, ztráta chuti k jídlu, neobvyklé reakce…)
Autorčiny rady by se dali vyjádřit v několika bodech:
-nepodezírejte příliš své děti
-pokud zjistíte, že vaše dítě bere drogy, neodsuzujte ho a snažte se mu pomoci
-zjistěte co nejvíce o jeho zkušenostech s drogou (jak často ji bere, jak dlouho, kde ji získává, proč fetuje…)
-kontaktujte odborníka
Kniha dále tvrdí: „Mnohé děti nedovedou říct NE.“. S tím nemohu souhlasit. Myslím si, že naprostá větši NE říct dokáže a že je pouze jejich volbou, zda si drogu vezmou nebo nevezmou. Nikoliv jejich „kamarádů“.

Čichání
Co to vlastně je? „Čichání je vdechování výparů některých rozpouštědel a jiných průmyslových produktů či přípravků pro domácnost.“ Mládež láká hlavně pro svojí velkou dostupnost, je však stejně, ne-li více, nebezpečné jako nelegální drogy. Při čichání totiž nikdy nelze přesně odhadnou dávka požité látky a tak často dochází k předávkování.
Čichání lze rozpoznat podle chemického zápachu oděvů, prázdných láhví od chemikálií, zarudlých skvrn kolem nosu a úst a podle trvalého, dráždivého kašle. Ovšem jako při jiných závislostech ano tady nedělejte žádné ukvapené závěry.
Postup rodičů, pokud zjistí, že jejich dítě „čichá“, je zhruba stejný jako u předešlých nelegálních drog.

Alkoholismus
Alkohol je od 18-ti let naprosto dostupnou a legální drogou a nedělá dospělým tak těžkou hlavu jako tvrdé drogy nebo chemikálie, a přece důsledky mohou být stejně škodlivé.Autorka doslova píše: „Většina lidí cítí zhruba po dvou pivech menší zábrany a větší uvolněnost. Po dalších dvou pivech jim ztěžkne jazyk Citové reakce jsou značně přehnané a proměnlivé. Další konzumace alkoholu může způsobit zadrhávání řeči, dvojité vidění a ztrátu rovnováhy. Nakonec může člověk ztratit vědomí.“ Dalším následkem „pití“ je všeobecně známá kocovina, která je přechodná. Alkohol má však i trvalé následky. Dlouhodobá konzumace větších dávek alkoholu (5 až 7 piv pro muže a 3,5 až 5 piv pro ženy) může způsobit onemocnění jater, vředy, srdeční vady, poruchy krevního oběhu a poškození mozku!
V knize je dále uveřejněn dotazník sestavený organizací AA (anonymních alkoholiků) ve Velké Británii, který by měl dospívajícím pomoci rozeznat jestli se pro ně konzumace alkoholu stává problémem.

1. Piješ proto, že máš nějaké problémy? Je to pro tebe cesta, jak se vyrovnat se stresovými situacemi?
2. Piješ když se naštveš na druhé lidi, přátele nebo rodiče?
3. Piješ raději sám nebo ve společnosti?
4. Zhoršují se tvé známky ve škole? Ulejvák se z práce
5. Zkoušíš někdy přestat pít nebo pít míň, ale neúspěšně?
6. Piješ ráno před odchodem do školy nebo do zaměstnání?
7. Hltáš alkohol, jako kdybys měl velkou žízeň?
8. Míváš někdy po pití „okno“?
9. Vyhýbáš otevřenému a upřímnému rozhovoru o svém pití s druhými?
10. Dostáváš se někdy při pití do problémů?
11. Stává se ti často, že se opiješ, i když jsi to neměl v úmyslu?
12. Myslíš si, že jsi dost velký (velká) na to, abys svou dávku alkoholu snesl(a)?

Otázky vystihují hlavní příznaky potíží s alkoholem. Pokud máte pocit, že vaše dítě má problémy s pitím předložte mu jej nebo se s ním pokuste promluvit o tématech zmíněných v dotazníku.


Část čtvrtá – Potíže se zákonem
Dospívající mají potřebu zkoušet, kam až mohou zajít a to nejen ve vztahu ke svým rodičům ale i ve vztahu se zákonem. Rodiče by měli dítě obeznámit s jeho právy a povinnostmi. O státu, jeho funkci a zákonech by se měl mladý člověk dozvědět více ve škole.
Autorka dále žádá rodiče aby oddělili „důležité“ od „bezvýznamného“ čemž s ní musím naprosto souhlasit, protože výstřední oblečení, podle rodičů, a bujará nálada není totéž jako kriminalita.

Na závěr jsou v této kapitole (sex, drogy a rokenrol) shrnuty všechny použité rady a výčet některých odborníků (jejich funkce a způsob kterým vám mohou pomoci)

Lékař - řeší problémy týkající se fyzického zdraví, a mají kontakt na další organizace, které vám mohou pomoci
Sociální pracovníci – ubytování, vzdělání, tělesné a duševní zdraví, adopce, pěstounská péče, výchova dítěte a práce u soudu
Psychiatři – lékaři specializovaní na duševní nemoci
Poradci – pomáhají lidem, aby sami sobě lépe porozuměli
Psychoterapeuti – pracují podobně jako poradci, ale na hlubší psychologické úrovni
Psychologové – věnují se studiu chování člověka
Na konci knihy jsou pak podrobně vypsány adresy a telefonní čísla organizací a odborníků v jednotlivých městech ČR.

Závěr:
V této knize najdou rodiče „dospívajících puberťáků“ rady a cvičení, s jejichž pomocí se naučí reagovat bez zbytečných výbuchů vzteku a ve vyhrocených situacích budou jednat klidně a vyrovnaně.


Poznámka k autorce:
Sheila Dainowová (Sheila Dainow), anglická psycholožka, se ve své poradenské praxi věnuje pomoci rodičů,je spoluautorkou několika knih (bohužel se mi nepodařilo najít bližší informace o těchto titulech). Základní kostru veškeré její práce tvoří myšlenka, že lidé mohou získat větší kontrolu nad svými životy.

PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT